1. závod v halové lukostřelbě Česká federace Spastic Handicap

Tak jsem opět po roce zavítal do Plzně, kde se mi loni na halových závodech velmi dařilo. Příprava na tento závod proběhla v rámci možností skvěle a po 1čdnech s ATB jsem se ujistil v tvrzení, že trénink už u mě nebude nikdy o kvantitě ale o kvalitě, protože nezáleží na tom, zda nastřílíte na tréninku 300 nebo 100 šípů, když těch 100 bude odstřílených kvalitně, tak je to lepší než 300 s hlavou v oblacích, to si akorát přivodim nějaký zbytečný zdravotní komplikace s přetížením svalových partií. Jediné, co jsem udělal špatně bylo to, že jsem šel v pátek na trénink boxu, kde jsme i trochu posilovali s medicinbaly a den na to mi trochu chyběli síly při závodě nebo spíš moje mezilopatkový svaly nebyly ideálně nastartovaný. Každopádně díky boxu mám zase pár nových cviků a medicinbal brzy rozšíří moje posilovací nářadíčko doma.

Na těchto závodech sjem otestoval poprvé moje nové střelecké brýle a musím přiznat, že se s nimi střílí skvěle a světelnost úžasná, protože ne všude máme osvětlené jednotlivé terčovnice jako na střelnici, kde trénuji. Takže kvalifikace proběhla v pohodě a trochu jsem se s tím pral, nebylo to úplně v pohodičkové režiji a přední ruka byla po seznámení s medicinbálem trochu unavená, k tomu přidám fakt, že jsem si den před tím nechal o půl palce protáhnout nátaha výsledek 282 v první polovině a 284 v druhé dal dohromady nástřel 566bodů, což rozhodně nepaří mezi moje maxima a na vítězného Leoše jsem ztratil 4 body.

V eliminačních soubojích mě čekal v prvním kole pouze trénink ... ani jsem netušil že na mě čeká nepříjemné překvapení v podobě prasklé zádové opěrky, jo únava materiálu a úchyt zad po 5letech skvělé služby rupnul ...  v tu chvíly jsem si říkal, že končím, ale chtěl jsem se s tou situací poprat. Naštěstí sjem měl sebou v autě můj civilní vozík, který normálně na závody nechávám na střelnici. Přeskočil jsem na něj, vyndal jsem si podprdelník, abych měl trochu vyšší záda a mohl se opřít a i bez popruhů jsem z toho vyozíku střílel, no měl jsem poslední tréninkovou sadu a tak nějak to šlo, ale nebyl jsem nadšený. Semifinále jsem zvládl a každý výstřel pro mě byl jiný a já se snažil přijít jak na to, což se mi podařilo během finále s Leošem, který první i druhý set vyhrál a po třetím setu jsem si už balil fidlátka ale rozhodčí uznali, že máme stejně a tak byl stav 5:1, což pro mě není nic překvapivého a hned jsem si vzpoměl na Itala v Londýně. Další set jsem vyhrál a v posledním setu jsme měli opět stejně a tak jsem se rozloučil se soutěží za stavu 6:4, ale bojoval jsem do konce. Každopádně jsem z prasklých zad nebyl nadšený ale lepší že mi to prasklo v ČR na domácích závodech než aby mě taková situace potkala na paralympiádě nebo na mistrovství Světa či Evropy.

Další závody se uskuteční za měsíc a nezbývá než dát dohromady vozík a opět se skvěle připravit ...