Deníček aliaz "zápisníček bonzáček a tužtička práskačka" II.

Najednou zaslechnu, jak ke mně mluví sympatická paní, že mi další jede asi za 15min, otočím se k ní a říkám, že tomu nerozumím, proč mě nevzal, ona mi odpovídá, že tomu také nerozumím. Najednou si uvědomuji, že jsem narazil na blba a tak si od paní beru číslo vlaku a jméno pána, který mu velel. Napíšu si dopis na německé dráhy, aspoň si procvičím německý jazyk psaným slovemJ. Další vlak jsem již stihnul a po hodině jsme dorazil na zastávku v Berlín, kde jsem měl vystoupit a přestoupit na další spoj. Na nádraží čekali dva sympaťáci, zaměstnanci drah a pomohli mi z vlaku a počkali se mnou na další spoj, ke kterému mě doprovodili, protože jinak bych to hledal asi půl hodiny. Každopádně jsem byl překvapen, jelikož na nádraží potkáte jak sympatické, tak i debilní zaměstnance. Ještě že ten poměr zatím hraje na stranu sympaťáků a ne na stranu debilů.V Berlíně jsem úspěšně vstoupil, přestoupil a nastoupil a ujížděl směr Schönefehld. Tam jsem dorazil asi za půl hodiny a pak mě doprovodil výpravčí k východu. Po cestě nás čekala rampa, která byla tak akorát prudká pro Davídka. Výpravčí mi nabídnul pomoc, ale já mu odvětil, že to zmáknu sám, prostě pohoda. V polovině plošiny jsem hodil luxusní rybu. Tento pád bych nazval pád modlícího se islámce, šel jsem pěkně popředu do kolen a naštěstí jsem si nic neudělal ani s kostmi ani s mým reprezentativním obličejemJ Nahoru jsem kupodivu neletěl a ze země mě sebral výpravčí a kolemjdoucí lidi. No docela prča neJ takhle na závěr exkluzivní placáček na německém nádraží. V zápětí jsem se setkal s bratrem a Jirkou, no a vyrazili jsme směr česká republika. Cesta proběhla v pořádku a posádka Dominik, David a na zadním sedadle Jiří a 10 chlapíků jménem Pardál, se postupem času a přibližováním se k české hranici vytratiloJ.

Víkend doma proběhl v pořádku, v sobotu jsem nakoupil zásoby, abych tu přežil a také zásoby na internacionální den, kde budeme prezentovat naše školy a taky naši zemJ a dneska po dopoledni stráveném na fotbale, kde si jeden kluk během zápasu zlomil jak lýtkovou tak i holení kost najednou, jsem vyrazil směr Frankfurt. No řeknu vám, že na silnici tma, mlha a déšť. Prostě super a ještě jsem zapomněl odbočit do Frankfurtu a tak jsem se projel do Polska a projel jsem se dost po polských dálnicích, než jsem se mohl otočit. Zpět to vypadalo na polské straně, jako když projíždíte bazarem na kamiony. No dorazil jsem a Lukáš a Janička na mě čekali, aby mi pomohli vyložit auto, jinak bych to vykládal až do rána, protože jediný volný místo na zaparkování bylo o blok dál, tak bych s tím jezdil jako debil, než bych to vyložil, moc děkuji Jani a LukyJ a teď jsem i dopsal deníček. Zítra mě čeká další den. Dopoledne bych mohl skočit na úřad a pak mám odpoledne jen angličtinu. Tak uvídím jak to spáchám. Cítím, že redbull pomalu dochází v mojí krvi a tak jdu do hajan. Tak čus čtenářiJ

4.11.2009 Frankfurt Oder

Tak jsem opět zde v plné zbroji, abych vám poreferoval o minulém týdnu. Minulé pondělí na mě čekala němčina, ale jelikož byl náš učitel v USA, tak jsme němčinu neměli. No je to zajímavý, že jsem jel do Německa, aby mě učil němčinu Američan, ale je to tu fakt multikulturní území, fakt tu potkáte lidi z celého světa, no ale k tomu se ještě dostanu. Tak v pondělí jsem měl až odpoledne angličtinu. Napsal jsem dopis, který jsem si nechal od učitelky zkontrolovat, aby měla radost, že jsem aktivní a hlavně pak budu mít body na závěr. Jinak se v pondělí nic zvláštního nestalo, protože kdyby se něco stalo, tak jsem si to určitě zapamatoval. Jo už vím , musel jsem v pondělí uklidit moje hnízdečko, jelikož to tu vypadalo jako ve skladu surovin, jak jsem v neděli dovezl všechny ty nákupy na internacionál den a tak. Pěkně jsem to uspořádal na těch 37m2. V úterý jsem mazal do školy, jelikož mě čekala přednáška o Africe a pak jsem si jel koupit kebap. Tohle turecký jídlo mě fakt uchvátilo, strašně moc mi to chutná, jo po papání jsem si dal šlofíka a odpoledne na druhou hodinu jsem upaloval do školy na druhou stranu řeky do Polska, kde jsem měl přednášku. Po přednášce jsem měl volno, tak jsem se vrátil na pokoj a četl jsem jednu velice zajímavou knihu, no prostě s ní musím napsat esej a tak mi nic jiného nezbývá, ale taky jsem si dal 30dkg spánku, jelikož jsem byl po tom nedělním cestování celkem unavený. Večer jsem vyrazil do místního studentského klubu, kde byl zase sraz všech zahraničních studentů. Češi obsadili jeden stůl a tak nějak jsme shrnuli a naplánovali, jak proběhne čtvrtek, kdy nás čekal již zmiňovaný internacionál den, kde každý měl představit zemi a školu odkud přichází. Po dvou hodinách diskuze se všichni češi rozprchly domů a já jsem se rozhodl ještě setrvat u zlatavého moku a rozšiřovat své anglické a německé a možná i jiné jazykové znalosti. Přisedl jsem si k polákům, ale ti asi během následujících 15sekud opustili Hamingway také a tak jsem si všiml Barana a Büleya, to jsou kluci z Turecka, že sedí u jednoho stolu a mávají na mě. Tak jsem si přisedl a začali jsme zachraňovat Turecko a probrali jsme jeho potencionální možnosti na vstup do EU. Všichni u stolu jsme se shodli, že Evropa, která je plná předsudků a archeologů, kteří oprašují minulost, Turecko nikdy do EU nevezme. Diskuze se obešla bez bitky a musím říct, že i když u tohoto stolu převládalo islámské náboženství, tak jsem se dostal v pořádku domů. Shodli jsme se, že můj hendikep je, že sedím na vozíku, ale že oni mají daleko větší hendikep, když jsou teď v Německu, jelikož jsou Turci. No pro porovnání vám tuto situaci nebo toto přirovnání vysvětlím, ať si nemyslíte, že píšu můj deníček, když jsem pod vlivem. Tady v Německu mají Turky rádi asi tak, jako máme my v ČR rádi naše opálené spoluobčany, kteří jezdí často do Kanady a do Anglie. Dorazil jsem z této politické scény domů a padl jsem čumákem do pelechu.  Ve středu už jsem se cítil vyspalý nebo řeknu vám, že ty cesty domů a pak za dva dny zpět jsou docela náročný, jsem potom vždy tak nějak rozlomeném. Ve středu mě čekala dopo jedna přednáška a pak až odpoledne angličtina, a na večer dorazili děvčata, aby si u mě vyzvedli nákup, který tu čekal na internacionál den.Další den jsem musel vstávat brzy jelikož jsem měl od 9h němčinu, ale fakt se mi vůbec nechtělo, ale vstal jsem. Skočil jsem do auta a jel jsem na němčinu, tu jsme museli trochu sabotovat, jelikož jsme už zase museli být na tom internacionálním dnu. Na němčině jsem se sešel s Ondřejem, to je taky čech, který je tu na erasmu. Skočili jsme ke mně do auta a jeli směr GD, kde se internacionální den konal. Když jsme dorazili na místo, tak už všude byly stánky a vlajky a každý tu prezentoval svou zemi. Náš stánek obsahoval vzorky piva, vzorky alkoholu a pak něco na zakousnutí. Dále jste zde našli brožůrky a informace o třech školách které sem vyslaly svoje studenty. Myslím si, že jsme to měli fajn a všichni se k našemu stánku i několikrát za odpoledne vraceli. Každopádně si myslím, že příště bych raději narazil sud. Jiné stánky také obsahovali požehnaně alkoholu a pak většinou ještě nějaké jídlo. No řeknu vám, že u našeho stánku lidé věnovali pozornost především olomouckým sirečkům. Bylo docela zajímavé, jak si lidi berou ty jednohubky a pak když k tomu čuchnout, tak koukaj, kam by to hodili. No  já vždy přijel a říkám a čím víc to smrdí, tím je to chutnější. Já jsem navštívil třeba slovenský stánek, kde měli děvčata velice dobrý alkohol z hrušky. Pak jsem navštívil turecký, kde jsem ochutnal Raky(turecký alkohol), no taková slabší slivovice. No bylo to fakt příjemný odpoledne. Po 15hodině jsme to uklidili, ale ono se vše snědlo a především vypilo, tak že na úklid toho moc nebylo. Pak jsem ujížděl domů a natáhnul jsem se do polohy vodorovná,jelikož večer nás čekala párty. Kde byl vyhlášen nejlepší stát a prostě trocha hudby a něco na zub + sekt pozornost podniku. V 19h se u mě stavil Luky a Jana, dali jsme si trochu coly, kofoly, pepsi a do toho i trochu rumu a pak jsme vyrazili na tu párty. No bariérová budova jako svině, ale už u vchodu se mě ujal jeden bodyguard a profesionálně mě vynesl po schodech, pak mi řekl, že to zná, že jeho kámoš je taky na vozíku. No myslím, že dění na párty vám nemusím přibližovat. Po druhém pivku jsem už byl na parketu a po dalším se už v vzduchu točili kola. No když jsem opouštěl disko, tak jsem okusil tvrdost podlahy, když se mě snažili dostat ven, jelikož těch schodů tam bylo jako narváno. No a na závěr jsem si dal pěšky tu cestu domů a tak jsem si trochu provětral hlavu. Druhý den jsem byl tak nějak unavený z toho oslavování, ale musel jsem vstát a jít do školy. Která mi začala v 11h a skončila v 16h. pak jsem si jel do Polska nakoupit nějaký papaní a potom jsem nabral vítr do plachet směr domů. Málem bych zapomněl, že jsem si taky okopíroval učebnici na němčinu, aspoň jsem ušetřil pár éček. V sobotu a ani v pátek večer se nic zajímavého nedělo. Celou sobotu jsem si četl a večer jsem se projel na mechaničku. V neděli jsem vyrazil s Ondrou do Polska na nákup, ale měli zavřeno a tak jsme navštívili tržiště a pak si dali špíz. Odpoledne jsem se přidal k Ondrovi a k Dáše a vyrazili jsme do Berlína na čumendo. Sešli jsme se na nádraží po 12h, jelikož nám to v 12:33 jelo a já nechtěl zase čekat na další vlak, kdyby zase náhodou jel ten hodnej pán, jako minule, kterej mě nechal kochat se atmosférou na nástupišti, při čekání na další spoj do Berlína. Naštěstí nebo spíš k mému úžasu jsem ho nepotkal, no štěstí pro něho, jelikož po jeho minulém výstupu jsem se už probral z toho úžasu a pěkně bych se rozeběhl a dostal by kopačku přímo pod kšilt mezi ty dvě vyvalený oči, no každopádně víte, že mám s rozběhy problém a tak by se maximálně bránil mým slovním útokům. No přestanu si hrát na spisovatele, jehož řádky jsou čteny ve všech světových jazycích, jelikož tyhle řádky může číst jen ten kdo umí stejně blbě česky jako já a trochu slovensky. Tak sedím si ve vlaku a nesedím tam sám, odprovází mě Dáša a Lukáš a jeden pán který má též elektrický tryskolet pod zadkem jako já. No pán na druhé mašině si to zaparkoval přímo před wc a tak se rozplynula moje představa, že bych si mohl odskočit, jelikož s tím vozíkem by se maximálně kloudně bez problémů otočil na letadlový lodi a to ba kolem něho muslo běhat aspoň pět těch típků s těma vlajkami a musel by být na takovém tom brzdícím laně, kdyby to náhodou moc osolil a neodhadl šířku a délku paluby, každopádně jako potrava pro žraloky by vyhovoval jelikož já jsem se cítil v jeho přítomnosti jako atleti velikosti „S“ a on přeborník „XXXL“ Dorazili jsme do Brna teda do Berlína a ochotná průvodčí, která na nás zapomněla byla naštěstí nahrazená aktivním průvodčím z nástupiště, který ji zavolal aby nás vyložila. No začínám německé DB linky milovat, ale dočkáte se lepší perličky, která se přihodila dnešní den, ale to si ještě budete muset protrpět tak A4 mých hlodů a hrubek. Inu když jsme se vymotali z nádraží, kde jsem potkal rodinku s dvěmi dětmi a ta malá holčička nebo chlapeček se na mě furt tlumil, no těžko jsem mohl poznat zda je to holčička a nebo chlapeček, jelikož vypadal v té kombinéze jako sněhulák, no není se čemu divit, rodiče se rozhodli bojovat proti prasečí chřipce a tak děti vytáhli na kolo, aby pěkně promrzli a prasečí chřipce zabránili. Vylezli jsme  nádraží, kde jsem si všiml WC na euro klíč. Existuje takový systém, že si vozíčkář může pořídit specielní „EUROKLÍČ“, který funguje při obsluze výtahů, WC atd. Je to vlastně taková ochrana, aby tyto veřejné pomůcky nebyly zneužívány širokou veřejností. Každopádně zde v Německu jsem si všimnul, že Němci tento “EUROKLÍČ“ trošičku vylepšili a to tak, že pokud tento “EUROKLÍČ“ vlastníte, tak si ho můžete pověsit doma na hřebík a raději si rozměnit desetieurovku, aby jste měli jedno euro, které hodíte do automatu, který vám WC otevře. Tak že takový “EUROKLÍČ“ hodíte euro a nepotřebujete klíč. Vyrazili jsme podél zdi, té slavné „Berlínské zdi“, co kdysi dávno rozdělila německo nebo spíš Berlín. Řeknu vám, že se mi honili v hlavě smíšené pocity, už jsem sice u zdi byl,ale tady probíhala nějaká výtvarná akce a tu berlínskou zeď, co tu vedla, kompletně pomalovali kus po kuse. No nevím, na jednu stranu to vypadalo zajímavě a turisti se mohly umlátit, když to fotografovali, ale zase když znáte tu historii týhle stavby atd, tak si říkáte, že tuhle památku by jisto jistě pár lidí rozdupalo na prach a zapomnělo , že tu někdy stála. Každopádně zase si člověk řekne, když si vzpomene jak koloniální mocnosti rozdělovali Afriku, že si aspoň lidi zkusili, jaký to bylo dělat jinde na světě někomu jinému. No je to vzdálené přirovnání, ale myslím, že to tak prostě bylo a bude. Historie se opakuje, i když se ji pořád učíme na škole dokola, lidi některý chyby dělají dokola a pořád. No courali jsme tak po Berlíně a řeknu vám, že jsem byl zmrzlý jako medvědí bobek a strašně se mi chtělo na WC. No a taky jsem si vzpomněl, že ještě musím udělat na PC něco, co musím do 20h odeslat, jinak si ponesu následky. Tak jsem se od Dáši a Lukyho trhnul a upaloval na Alexandrbahnhoft, abych se stihl vrátit ke svému notebooku a dát vše do kupy. No na nádraží jsem si našel informace  tam seděli dva pánové a hned mi řekli kam mám jet a že mi to asi za 15min jede. Tak jsem jel na nástupiště a po 15min přišel pán, který mě tam poslal a v zápětí přijel vlak, který mě odvezl směr Frankfurt. No ve Frankfurtu jsem přistáli v 17:02, ale nějak na nás zase zapomněl průvodčí a tak jsme zůstali ve vlaku. Ten shod a díra mezi vlakem a nástupištěm byly dost velký na to abych si já a další vozíčkář dali hezky na hubu. No když jsme se tam opalovali asi tak dvacet minut, po celou tu dobu jsme vyhlíželi ven otevřenými dveřmi, zda třeba někoho nezahlédneme, kdo by nám pomohl ven, ale smůla, zrovna v tu dobu bylo celé nádraží prázdné. Tak jsem klukovi na mechaničku řekl, že ho zezadu strčím a on se dostane ven a dojde pro pomoc, jen jsem ho vystrčil, tak se tam objevil nějaký mladík, který mě pomohl ven z vlaku, to už se z druhé strany vracel mladík na mechaničku s výpravčím, ten se nám omluvil, že na nás zapomněl a já pokračoval směr domov. No tak jsem byl rád, že jsem ve Frankfurtu a upaloval jsem domu do tepla.

Pokračování příště, jelikož jsem myslel, že půjdu dneska spát brzy, ale před chvilkou jsem si dočistil přední kolečka u mechaničáku a teď jsem dopsal minulý týden do deníčku, tak dobrou, pokračování příště.