Deníček aliaz "zápisníček bonzáček a tužtička práskačka" IV.

Tak jsem se rozhodl opět přidat pár zážitků. Popravdě se poslední dobou nic světoborného neděje a tak vlastně shrnu posledních 14dnů. Škola, učení, cestování, trénování, inu jářku nic nového. Pomalinku jeden šedivý den střídá další,a le zima nějak nepřichází. Poslední dobou bych mohl konstatovat, že snad už přichází jaro a těším se na léto:-)Přeci jenom se za těch 14dní něco událo a tak o tom pár řádek napíšu. Předminulý čtvrtek jsem vyrazil s Baranem, Bülejnem, Sandrou a Anou do polské restaurace na večeři. Sešli jme se po 18h u našeho domu a vyrazili přes most o polska. Den předtím jsem byl s mým Tutorem na večeři a pár pivech v Mezopotánské restauraci a tak jsem docela cítil na tle únavu, přesto večer s přáteli v poské hospůdce byl super. První fakt,který většina z vás neocení je ten, že ta polská restaurace byla bezbariérová a tak si u mě šplhly hned na začátku. Sympatická obsluha jeden poslký číšník, který mluvil plynule německy a mladá slečna, která tambyla na praxi, tak trochu louskala německy:-) každopádně jsme si objednali a polák mi doporučil polívku, já mu moc nerozuměl polsky a nakonec se z toho vyklubala skvělá dršťková polévka, k tomu jsem si dal lososa a zalil to dvěma pivkama, pokecal německy  a anglicky a když jsme se všichni najedli a tak jsem zaplatili a vyrazili k domovům. Prostě příjemný večer s fajn lidičkama. Asi budu muset začít psát můj deníček v němčině, aby mu rozuměli i lidičky z německa. Další den jsem mazal do školy a večer jsme zašel na návštěvu k sousedce Miriam a přidal se i Alex, nalili jsme do hlav pár českých piv a potom jsme jezdili po baráku na vozíkách, díky tomu, že se můj vozový park rozrostl o lukostřelecký vozík, tak jsemměl dva vozíky na půjčení a nevěřili by jste jak si to Alex a Miriam užívali.¨Ten večer jsem ještě testoval systém praní a tak jsem naházel do pračky všechny černý věci, nalil na to prášek, hodil do pračky teda do automatu žeton a pustil to. Prášek sjemměl z domova a žeton mi koupila v pátek ráno u domovníka Chatrin a pak mi ho hodila do schránky, abych nemusel k domovníkovi tak brzy vstávat. V sobotu ráno jsem skočil na električák a vyrazil do Berlína, přesněji řečeno můj cíl byl Spandau, kde se nachází obchod s oblečením pro vozíčkáře, především kalhoty, ale najdete tam víc sortimentů, třeba i obleky atd.Po cestě do Berlína jsem seděl ve vlaku s párem a jejich postiženým synem. Dal jsem se s nimi do řeči a nakonec jsem se dozvěděl vše, co jsem potřeboval vědět. Kde je ve Frankfurtu dobrá rehabilitace, kde dostanu německý ZTP atd. Tak to bylo docela fajn a důležité info v kapse. V Berlíně jsem na nádraží musel přestoupit do Spandau jsemdorazil chvilku před objedem a pak jsem začal hledat jistou ulici, nakonec jsem díky mému přesnému plánku , který jsem si udělal doma, bez problémů našel. Přední vchod byl bariérový, ale vjezd ze dvora byl v pohodě. V obchodě mě čekali turci:-) strašně ochotný prodavač a pak přijel i šéf, kteý si před 10letya skočil v Německu do bazénu a je to quadrouš, ale sympaťák. Vyzkoušel jsem si asi troje džíny a pak jedny vzal a super sednou jako ulitý. Rozloučil jsem se a vyrazil směr nádraží a že se po cestě stavím na sushi. Dojel jsem do velkého obchoďáku a tam už na mě čekalo sushi. Miluju ten jejich křen a i tetokrát to bylo moc dobré. S plným žaludkem rejže jsem vyrazil na vlak. Nakonec jsem se rozhodl, že pojedu jiným vlakem, který nená úplně vlak, spíš takové metro nad zemí, to to popisuje lépe. Dojel jsem na hlavní nádraží a pak jsem čekal na vlak do Frankfurtu asi hodinu. Když jsem dorazil do Frankfurtu, tak byla tma a já to namířil přímo domů. V neděli dopoledne jsem vyrazil na místní lukostřelecký trénink. Našel jsem to poměrně rychle a nachází se to v tělocvičně, která patří k základce. Tak jsem nechal auto před školou, i když bych mohl zajet dovnitř. Na tréninku jsem potkal jak Daniela, který mi odepisoval na email. pak tam bylo ještě asi tak 15lidí, kteří zrovna trénovali. Příjemný lidičky a já jsem se dozvěděl, vše co jsem potřeboval, abych mohl střílet německé Mistrovství. tak že jupíííííííííííííííííí Další týden mě nic extry nečekalo:-)

13.12.2009 Frankfurt Oder

Tak jsem se rozhodl, že bych po dlouhé době mohl zase přidat pár řádek. No popravdě se skoro nic extra nestalo. Vlastně kacám, už jsem si to tu prodloužil do konce července, tak si tu okusím i německé jako a léto, ale nejdříve si budu muset protrpět tu zimu. No tak kvůli tomu prodloužení mého pobytu jsem musel zase absolvovat shánění podpisů ale zvládl jsem to docela dobře a v pohodě. Každopádně jsem byl minulý týden doma a taky na Slovensku na jednom kurzu, kterého se účastní děti na vozíčku z celého Slovenska. Aź na probíhající zánět dutin, který mi znepříjemňoval život, vše proběhlo v pořádku, ale cesta tam a zpět byla náročná. V neděli večer jsme po ukončení kurzu vyrazil směr Praha a měl jsme před sebou asi 450km. Naštěstí se mnou jel David a Míša a tak jsem nejel sám a to bylo moc fajn. Do Prahy jsem přijel v 23h a v 4:00 jsem vtsával a v 4:30 už jsem seděl v autě jel do Frankfurtu, jelikož jsem chtěl stihnout něčinu, terou jsem měl od 9:15. cesta ubíhala v pořádku a když jsem po 2hodinách jízdy byl v Drážďanech, kdy pražskou tmu pomalinku začal střídat rozbřesk slunce, tak jsem se rozhodl, že budu dál pokračovat po dálnici, protože při takle krásně volné dálnici trhnu rekord a budu ve Frankfurtu za 3,5h, ale jen jsem to dořekl a na ceduli se už oběvila odbočka na Frankfurt, tak jsem na horizontu spatřil prodlužující se kolonu aut, která asi ne ze srandy pouštějí varovná světla. Ano, zácpa, kolona, v prdeli, můj rekord se pomalinku rozplýval v nedohlednu a hodina němčiny, kterou jsem chtěl stihnout se taky pomalinku začala ohrožovat. No po hodině jízdy, kdy na mém tachometru popoběhl číselník o 10km se v dáli začala vyjasňovat moje představa o tom, že stihnu výuku němčiny a když jsem projel kolem jedné slečny, která si narazila na čumáku svojí SPZ o prdel jinýho auta, prostě obě auta byly v pořádku, ale zablokovali dálnici, bych jí kopl do prdele. No do školy jsem přijel včas, stihnul jsem vypustit obsah mého močového měchýře a upaloval jsme na hodinu němčiny. odpoledne mě čekal test z angličtiny a po testu jsem si říkal, že jsem měl raději zůstat doma, jelikož můj mozek by spal, prostě 4h spánku a 800km mojí koncentraci nepřidali, no jo příště budu moudřejší. Jinak se tenhle týden nic extra nedělo, jen mě pořád nebylo úplně nějak dobře, ale ve čtvrtek jsem padl do postele s vědomím, že se mohu konečně vyspat a v pátek mám volno. Ve čtvrtek jsem poprvé navštívil s vybavením místní lukostřelecký klub a myslím, že jeho členové pochopili, že nejsem žádný pouťový střelec a že to ais s lukem budu umět, každopádně jsou to fajn lidičky a jsem rád, že jsem tu na tyhle lukostřelecký nadšence narazil. V pátek jsem se probudil v 11h. Vstal jsem a ucpal jsem díru v žaludku, která vznikla během noci. Rozhodl jsem se , že celý den budu v klidu popíjet čaj a nikdo mě nikam nedostane, tak se nakonec stalo a já strávil den v klidu u čajíku s knihou a v počítači běžel word a moje prstíky lítali po klávesnici a esej se zplodila a teď už jí jen přeložit. No večer jsme se v pátek vydal trochu nasát čerstvý vzduch do nozder a zavítal jsem na místní vánoční trhy hrneček s Glühwein byl přijemný a zahřál na těle i na duši. Tak v sobotu jsem zase seděl doma a četl a psal a večer dorazil Luky, Martina a Anička a koukali jsme na Švejka a byl to fajn večer. Dneska dopo jsem byl na tréninku a teď tu sedím a píšu. Před chvilkou jsem dopsal esej na ěnmčinu o šikaně a tak doufám, že se to bude učitei líbit. Tak zatím čtenáři a připravuju pro vás překvápko, tak snad se zasmějete :-D