DENÍČEK ALIAZ "ZÁPISNÍČEK BONZÁČEK A TUŽTIČKA PRÁSKAČKA" V.

 Tak mám tu malinký časový tří měsíční skluz :-) ale to nevadí, jelikož to doženu dneska. V lednu jsem přijel do Německa a to co mě tam následné dva měsíce mělo čekat, jsem bohužel netušil, jelikož jinak bych tam ani nejezdil a zůstal v ČR. Psaní esejí, plnění zkoušek a příprava referátů, tak tohle všechno bylo to nejmenší, ale ten zkurvenej sníh mi tam otravoval život až do konce února.Mohl bych tu psát asi o tom, jak jsem zapadl s autem před tělocvičnou, kam jezdím na tréninky lukostřelby, protože cyklostezka, po které tam jezdím se změnila na běžkařskou stezku a po té se autem jezdí blbě. Naštěstí po hodině usilovného prozvánění mého lukostřeleckého kamaráda, když už jsem beznadějně přemýšlel o čísle 112, s kterým mám ty nejlepší zkušenosti, se na horizontu objevila skupinka asi dvaceti lidí, kteří běželi směrem ke mě. Když se přiblížili tak jsem zjistil, že kluci ve věku 12-14let běží za 45letým pánem, který byl asi jejich trenér. Otevřeným okýnkem jsem na ně mával a jim bylo hned jasný, že ta bílá octávie s českou poznávací značkou asi nemá na této stezce, co dělat. Pokecal jsem s trenérem a ten se jen usmál a vytlačili mě po chvilce boje ze závěje a já už jsem dojel těch 30m , které mě dělili od tělocvičny. Tam se moji lukostřelečtí přátelé divili, že jedu pozdě a když jsem se Michaela zeptal, kde má telefon, tak jsme pak zjistili, že ho má v autě  :-) naštěstí i tato příhoda, která byla fakt v danou hodinu čekání masakr, skončila s úsměvem na rtech. No Další příhoda, která se udála vás také pobaví, jelikož jsem měl ve škole referát na jedno vůbec ne zajímavé téma, ale 3kredity jsou tři kredity a já je potřeboval. Tak jsem vyrazil do školy o něco dříve, protože jsem si chtěl vše připravit a nepřijít pozdě, což by profesora asi moc nepotěšilo. Vyjel jsem z baráku a po 1,5metru jízdy jsem se zastavil, ale to se mi stávalo již od začátku roku, jelikož všude bylo sněhu jako nasráno. Kousek ode mě seděl na prakovišti pán v autě a když viděl jak tam bojuji s mým čtyřkolečkovým elektrickým kamarádem se sněhem, tak vylezl a pomohl mi překonat závěj. Netušil jsem v tu chvíli, že se naše cesty ještě ten den s kříží o necelých 300metrů dál za rohem. Prostě kolem silnice závěj a já jsem si vybral mezeru v závěji, o které jsem si myslel, že ji plnou rychlostí projedu, na mém elektrickém ohři, teď už vím, že to byla největší myšlenková zkratová situace, která mě ten den napadla, v následující minutě jsem se ocitl i s električákem ve vodorovné poloze na dopravní tepně a po této dopravní tepně se ke mě blížilo auto a ta babička, co jsem jí před 10sekundama zdravil řvala na celý kolo: "vozíčkář se tu převrátil, pomozte mu" a pořád dokola, až už jsem si říkal, drž babo hubu, nahoru nepoletím a dole mě najdou a seberou. To auto, které se ke mě blížilo, naštěstí zastavilo, a z něho vyskočili dva pánové a toho jednoho sem již znal, to byl ten, který mi již ten den jednou pomáhal:-) No tenhle den se zaryl do mé paměti a ten referát, který jsem po tom odříkal, mi byl úplně u řiti, protože ranní crash mě prostě dost překvapila. Ještě , že jsem se večer před tím, koukal na youtube na crash on the wheelchair, no a druhý den jsem hned musel v jednom hrát. No prostě nudný pobyt v Německu z podzimu pokračoval dál. No shrnul bych leden a duben do pár vět, jelikož to byly dva nejzkurvenější měsíce v Německu. Prostě prvního března jsem udělal poslední ústní zkoušku a odjel jsem do ČR, kde jsem byl celý měsíc a teď už jsem zase zpět v Německu. Nijak extra víc, bych ty dva měsíce nerozebíral. Jednou jsem byl v ČR na jednom workshopu a ten byl moc super a fajn, ale jinak to stálo za za große Scheiße :-) Teď už tu není sníh a zkolila mě nějaká viróza a tak jsem po 3dnech odcestoval k doktorce do prahy a snad bude vše o.k. mám antibiotika a zítra se vracím zpátky do říše